Život v roce 1928

Obydlí v roce 1928

Obydlí - plánek usedlosti     „Obydlí jsou stavěna jako skoro všude po venkově tak, aby vznikl dvůr ze všech stran uzavřený. Jen ojediněle jsou drobné chalupy, u nichž je dvůr do cesty, ohrazen pouhým plotem nebo i bez plotu. U ostatních se vjíždí do dvora vraty, obyčejně pod klenutým obloukem, vedle nich jsou menší vrátka. Ke vrátkům vede zvenčí jeden nebo dva kamenné stupínky; vrátky vejdeme na zápraží, proti ostatnímu dvoru zvýšené, vyložené velikými plochými kameny. Po zápraží přijdeme ke dveřím, které vedou do síně a obytného stavení, dále po zápraží se dostaneme ke dveřím do maštale, vedle ní je někdy maštálka, potom kolna. Po druhé straně vedle vrat je chlívek, dále komůrka. Mezi staveními jednoho a druhého čísla je skoro vždy chodbička neboli soutka. Na konci dvora je stodola, zbývající strany jsou uzavřeny zdí nebo plotem, kde jsou vrátka, kudy se chodí na zahradu za stodolou. V některých staveních jsou maštale naproti obytnému stavení. Hnojiště je někde hned pod maštalí, jinde až u protější zdi, nebo na jiném místě od maštale vzdáleném. Skoro ze všech dvorů táhne se od hnojiště potůček močůvky přes cestu, někde do stružky vedle cesty. Jenom ze dvora stavení č. 1 a č. 46 močůvka neodtéká.
     Obytné stavení je zpravidla rozděleno na tři části přibližně stejně velké; prostřední část je síňka s kuchyní, od nich napravo i nalevo jsou světnice. Zadní světnici se říká světnička nebo komora. Někde se vaří Obydlí - náčrtek klenutí nad ohništěmv jedné ze dvou světnic, protože v kuchyni nejsou kamna, je to zachovalá černá kuchyně s podezdívkou v rohu, kde stávalo ohniště; místnost je zaklenuta, klenutí je vedeno ode všech čtyř stěn ke prostředku a přechází v komín (klenba kupolovitá). Někde klenutí spojuje jenom dvě stěny, komín je při straně. Roury z kamen ve světnicích končí ve zdi černé kuchyně, kouř se valí dovnitř a teprve odchází do komína. Černá kuchyně je u Chalupských (Kadlec) č. 55, u Poustenských (Laigner) č. 11, u Šerých v kubcovně č. 59, u Morávků (Benda) č. 50, u Veřtátů (Samec) č. 16. U Chalupských mají třínožku, která se dávala na ohniště; z černé kuchyně se jde u nich do sklepa.
     Dřevěné stavení mají u Morávků, u Knotků (Novotný) č. 20. Dřevěný sroubek je u Vobrátilů (Kocík) č. 34, mají tam almaru, pod tím je sklep. Jiný je u Samce Dolejšího č. 5, jde se do něho po schodech, tam „strejka“ hobluje prkna; nad tím je půda, tam dávají plevy, pod tím je sklep.
 Obydlí - náčrtek štítu    Štíty jsou špičaté, okrouhlý je na faře a u Šerých. Fara je budova malebná, krytá šindelem, pochází z polovice 18. století. Básník Hejduk byl jednou v Dražicích na křtu některého ze svých synovců, jejichž otec byl v Makově řídícím učitelem a tak se mu líbila, že na ni chtěl napsat báseň. Zdá se však, že potom na to zapomněl.
     U některých šítů je dosud kabřinec; velký štít je ukončen malým štítkem nakloněným špičkou dozadu, vpředu předstupuje před velký štít, po obou stranách štítu jdou postranice. U nových stavení bývá štít ukončen podobně.
     Špýchar zděný je u Lisů (Mrázek) č. 41, dřevěný u Novotných č. 39. Pěkný zděný špýchar je u Michalů (Novotný) č. 14.
     Zvláštní objekt je sklep ve skále u Pokorných (Kadlec) č. 26. Jde se do něho po čtyřech stupních pak je spodek mírně nakloněn, přejde se k vodě, odtud je ke konci asi dva metry, na konci jsou ve skále naznačeny okraje gotických dveří. Mezi lidmi se vypravuje, že za těmi dveřmi chodba ve skále pokračuje a vede až k řece; podle jiného povídání jde chodba pod zámeček v Meziříčí.
     Nápisy na domech nejsou, letopočty na zdi většinou nové. Starší a zajímavý letopočet z doby vzkypění francouzské revoluce je u Chalupských na stropním trámě: 1791, u Pecháčků (Pařízkovi) č. 15 je zaznamenán jiný pohnutý rok: 1848. Na hostinci u Králíků č. 1 jsou letopočty 1821-1912."

 

Opis z Monografie školní obce dražické

 

 


Zvyky a obyčeje dodržované v Dražicích v roce 1928

Masopust
     Masopust byla doba od Tří králů do Popeleční středy. Nejznámější a nejveselejší jsou poslední dny masopustu, spojené s radovánkami a hodováním. Masopustní tradice, spojená s průvody maskovaných lidí byla jakýmsi klínem mezi Vánocemi a Velikonocemi.
     Také v Dražicích chodili v masopustní úterý maškary. Masky byly různé. V průvodu jste mohli potkat doktora, krejčího, žida, holku…. U každého stavení hudba zahrála dva až tři kousky. Maškary byly většinou odměňovány koblihami, vejci, uzeným masem, ale i obilím a penězi.
 
Posvícení a pouť
Posvícení = vzpomínková slavnost na posvěcení kostela
Pouť = svátek patrona kostela
     U některých kostelů, zejména farních, se slavilo v jinou dobu posvícení a v jinou pouť. Někde dokonce pojmy posvícení a pouť splývají. K posvícení neodmyslitelně patřily posvícenské koláče, specialita „hnětynka“ a taneční zábavy. Smysl poutí se v průběhu let posunul od původního náboženského významu až po dnešní zábavní charakter. Pouťová neděle ve vsi byla ve znamení stánků, houpaček, kolotoče, střelnice a chybět nesměly třeba i prodavačky kyselých okurek. Ten pravý pouťový ruch vypukl teprve po nedělní mši.
     V Dražicích bylo posvícení a pouť spojeno s  jídlem, pitím a tancem. Posvícení zde bývalo Havelské a dnes jej snad nikdo „nedrží“. Pouť se dodržuje dodnes na sv. Jana – patrona místního kostela.
 
Křest a pohřeb
V Monografii je uvedeno:
„O křtu a pohřbu se nezachovávají staré zvyky, obřad končívá hostinou, po pohřbu se někdy tančí“.
 
Svatba
V Monografii je uvedeno:
     „Svatba po starodávnu byla naposled asi před třemi lety u „tety Rozky“ (u Voštů čp. 70). Po starém způsobu svatba bývá v úterý. U ženicha je snídaně, potom vede družba ženicha k rodičům pro požehnání. Potom se jde pro nevěstu, ale tam je zavřeno a vstup se musí vykoupit (dají ven jablko, ženich do nich napíchá peněz). U nevěsty je druhá snídaně. Starší družička má k ženichovi proslov, dostane dárek, pak dají rodiče nevěsty snoubencům požehnání, potom se jede do kostela. Cestou se výská, zpívá, střílí. Když jdou z kostela, dostanou šraňk a musí se vykoupit. Potom je hostina u rodičů nevěsty, při jídle házejí hosti po sobě cukrovím nebo zrním. Potom jsou přípitky. První připíjí družba starší družičce, pak družička připíjí po řadě všem, pronáší dost dlouhou, obyčejně improvizovanou řeč s hojnými asonancemi a rýmy. Potom připije družba mladší družičce, která pronáší podobné říkání jako starší. Pak se přinese pečený věnec, v něm jsou napíchány špejle a na nich cukroví a jablka. Věnec se rozkrájí a rozdá svatebčanům do výsluhy. Po hostině se jde pro požehnání k rodičům ženichovým. Potom se jí káva nebo čaj s pečivem. Svatebčanky chtějí ženicha „očepit“, tj. nasypat na hlavu hrst peří nebo aspoň rozcuchat vlasy. Nevěstě se sejme věneček a dá šátek. Svatba končí muzikou v hospodě.“
 
 
Čerpáno z Monografie školní obce dražické a internetu
 
 

Staré rody a místní jména

Staré rody

     Za nejstarší rody v Dražicích jsou považovány: Šerých čp. 9 (od roku 1552), Chválů čp. 37 (od roku 1629), Novotných čp. 39 (od roku 1712). Usuzuje se tak dle skutečnosti, že jméno rodové je totožné se jménem po chalupě. Je-li jméno rodové i po chalupě stejné, znamená to, že ten rod bydlí na témže místě již velmi dávno.

     V Monografii školní obce dražické je zachyceno porovnání rodových a jmen po chalupě. Například je zde uvedeno…„Podivné jméno je „v Kumbálu“ nebo „z Kumbálova“ Dražice čp. 54; je to jméno chalupy, ale ne po chalupě a vzniklo tak: Byli dva bratři a sestra v čp. 54, chalupa patřila sestře, ale ona jim ji předala a bratři jí vystavěli malou světničku, „kumbál“, v místě kde jsou Truhlářovi, vcházelo se do ní z ulice (z ouvůzku). Když Mrázkovi koupili Truhlářovo místo, zbořili Kumbál a vystavěli dnešní pořadí. Jméno padlo na chalupu, kde bydleli bratři.“

 

Místní jména

     V Dražicích a blízkém okolí mají lesy, pole a luka svá místní jména např. na Průhoně, na Krajině, ve Vokrouhlíku, na Soudnejch, na Šibernom, Čihadla, na Němečkách, v Americe, na Katovinách, lesík Raští… Již dávno se vědomí jejich původu mezi lidem úplně vytratilo. U některých jmen se hádá jejich původ podle významu. Každý v Dražicích ví, že se v Soudnejch soudilo, na Katovinách bydlel kat na na Šiberném stála šibenice. Jen je zarážející, že ta místa jsou poměrně daleko od sebe. V Monografii je uvedeno: „Nepochybujeme-li o existenci hradu blízko nynějšího kostela, lze připustit, že hrad měl i rozsáhlé podhradí, proto bývalé katovo obydlí je poměrně vzdáleno.“

 

Čerpáno z Monografie školní obce dražické


Vzdělávací spolky

Osvětová komise

     Osvětová komise byla v Dražicích založena roku 1920. Jejím úkolem bylo se starat o povznesení duševní úrovně občanů, čehož se snažila dosáhnout pořádáním nejrůznějších přednášek. Jejím prvním předsedou byl učitel Antonín Švec. První přednáška se konala ve škole na téma „O ovocných stromech a ovocnictví vůbec“.

 

Čtenářsko-ochotnický spolek

     Čtenářsko-ochotnický spolek byl založen 1. března 1905. Předsedou spolku se stal František Poledne, jednatelem František Hořejš. Zpočátku byl spolek velmi akční. Každý rok nastudoval a zahrál několik her. Spolek také převzal činnost knihovny. Za jeho působení se knihovní fond rozrostl na 280 svazků. Po osmiletém působní byl roku 1913 na valné hromadě Čtenářsko-ochotnický spolek rozpuštěn. Důvodů bylo několik – neustálý úbytek členů, veřejnost jej nepodporovala… Valná hromada usoudila, že sbor hasičský je početnější a podporovanější, a proto je vhodným nástupcem zaniklého spolku. Hasičský spolek tak převzal činnost divadelní, knihovnickou, pořádání přednášek a dalších kulturních akcí atd.

 

Čerpáno z Monografie školní obce dražické