Zemědělství

Zemědělství - hospodářství

     Zemědělství je s Dražicemi spojeno od počátku obce. Již po založení a opevnění Hradiště hory Tábor se v okolních vesnicích usadilo mnoho lidí, zejména sedláků, poněvadž se zde stávali svobodnými.
     Každá obec musela odvádět úroky. Začátkem 16. století Dražice platily úroky svatohavelské.
     Za války s Turky (konec 17. a počátek 18. století) muselo město Tábor, a tedy i Dražice, finančně přispívat ve formě mimořádné turecké dani. Tato daň byla na tu dobu velmi vysoká, a je tedy pochopitelné, že sedláci ze statků utíkali a zanechané nemovitosti pustly.
     Také za první světové války to neměli zemědělci jednoduché. Obilí museli sklidit, vymlátit a uchovat ve stavu k mletí, nikomu jej nesměli prodat, jen válečnému obilnímu ústavu. Totéž nařízení určilo, kolik obilí si mohli ponechat na jídlo, na krmení a setí. Protože vojsko trpělo neustálým nedostatkem, byly nařízeny další dávky. V roce 1917 byla pro Dražice stanovena dávka 250 q slámy a 205 q sena. Ve skutečnosti odvedly 243 q slámy, 102 q sena a 20 usů hovězího dobytka. Denně měla obec do táborské mlékárny dodat 81,5 l mléka. Obyvatelé byli vyzváni k pěstování máku.
otep obilí     Hlavními plodinami bylo zejména obilí, brambory, hrách, jetel a řepa. Stejně jako v současné době, výnosy ovlivňovalo počasí. Z kronik je patrné, že častou příčinou neúrody bylo sucho nebo naopak vydatné deště. Několikrát nemohly být ke sklizni použity stroje, protože obilí bylo polehané a muselo býti pokoseno ručně.
     V roce 1928 sepsal učitelský sbor Monografii školní obce dražické, kde zachytil život v Dražicích a okolních obcí. Mimo jiné je zde uvedeno…
            Náš kraj je většinou zemědělský. Z katastrální rozlohy půdy mají Dražice 631 ha polí, 51 ha luk, 5 ha zahrad, 30 ha pastvin a 544 ha lesa. V hospodářství jeví se veliký pokrok. Rolníci velmi dobře pole zdělávají, užívají umělých hnojiv, obilí k setí moří, užívají moderních hospodářských strojů, mlátičky a řezačky jsou zařízeny na elektrický pohon. Z 1 ha oseté plochy sklidí asi 18 q pšenice, 19 q žita, 18,5 q ječmene, 17,5 q ovsa, 120 q brambor.
            Před válkou byly výdělečné poměry neutěšené, protože plodiny, dobytek atd. byly laciné. Proto na statcích vázl dluh. Za války a po válce se ceny velice zvýšily. 1 q obilí stál 300 korun i více, 1 q bramborů až 130 korun, pár koní až 40.000 korun, pár volů 15.00 korun a podobně. Následkem takových poměrů si zemědělci polepšili. Postavili si potřebné budovy, koupili moderní stroje, jsou dobře situováni. Před válkou dostával čeledín roční mzdy 80 korun, služka 50. Po válce čeledín 1.500 korun, služka 1.000 korun. Kromě toho dostávají i prádlo a šaty.
            V roce 1928 byla provedena parcelace velkostatků. Rozparcelován byl velkostatek drhovický a výrecký. Rozparcelované části obdrželi chalupníci z Dražic, Meziříčí a Drhovic. Míra půdy stála průměrně si 800 korun. Škole byla přidělena nynější školní zahrada.
 
Monografie zmiňuje také počty domácího zvířectva a výměru pozemků občanů…
Domácí zvířectvo v roce 1928
41 koní, 31 hříbat, 314 krav, 250 telat, 22 volů, 17 koz, 175 vepřů, 282 hus, 1337 slepic, 810 kuřat, 65 kachen, 194 králíků, 187 holubů, 103 psů, 105 koček.
Výměra pozemků občanů:Foto pana Kocíka s povozem
do 5 ha – 90 občanů
do 10 ha – 14 občanů
do 15 ha – 7 občanů
do 20 ha – 9 občanů
do 25 ha – 4 občané
do 30 ha – 2 občané
přes 30 ha – 2 občané
            Jak patrno je hlavním zaměstnáním školní obce polní hospodářství, které se provozovalo i v minulosti. Občané mající výměru do 5 ha jsou zároveň tesaři, zedníci, nádeníky apod. Mnozí z nich docházejí pracovat do Tábora nebo jezdí za prací do Prahy, odkud se vrací jen na neděli domů. V zimní době poskytuje jim výdělek dřevaření v lese.
 
V monografii je také zachycena vzpomínka na robotu…
            Po Jiřím z Poděbrad nastoupil Vladislav Jagelonský 1516-1526. Jeho vláda byla slabá. Zpupná šlechta postavila se proti městům i proti selskému lidu, jehož stav vedl až k nevolnictví. Po válce 30ti leté se poměry zhoršily. Nejvíce za Leopolda I. (1705-1711). Dříve pracoval sedlák asi 20 dní do roka, později tři dny v týdnu. Za Leopolda museli robotovati celý týden i v neděli. Za císařovny Marie Terezie byla břemena vystupňována do nemožností. Běda tomu, kdo se postavil na odpor robotě. Byl trestán bitím a vězením. Z toho vzniklo selské pozdvižení 1775. Následkem toho se cítila Marie Terezie vydati tzv. robotní patent roku 1775, tj. nařízení, podle kterého se robota stanovila na tři dny v týdnu. Josef II. v roce 1781 zrušil nevolnictví. Sedláci stali se osobně svobodnými, mohli se volně stěhovati, svobodně ženiti, o osudech svých dětí rozhodovati. Přál si, aby se sedláci mohli penězi z roboty vykoupiti, ale vrchnostem byla milejší jejich práce. Proto roboty zůstaly celkem v platnosti. Robota byla zrušena za císaře Františka Josefa I. 1848. Proto mnozí občané robotu pamatují. Dražičtí robotovali panství na Výrci. Svobodní zde nebyli.
 
    V roce 1931 začal státní geometr u zmeliorovaných pozemků zjišťovat bonitu půdy. Většina byla převedena do vyšší bonitní třídy. V témže roce byla poprvé v obci silážována píce, a to rolnickými syny Jaroslavem Samcem čp. 47 a Františkem Voštou čp. 12. Nakládala se kukuřice a slunečnice. Obě rostliny poskytly velké množství zelené hmoty. Kukuřice vyrostla 1,9 m, slunečnice 3 m. Tento první pokus se plně vydařil a dozoroval jej ing. Josef Tesař, profesor Vyšší hospodářské školy z Tábora.
     Na konci 30.let 20.století se zemědělství potýkalo s nedostatkem pracovních sil. Prakticky nebylo možné sehnat svobodnou čeleď, a to hlavně služky k obsluze dobytka. Všechny pracovní síly odcházely za prací do měst a na vsi nechtěl nikdo pracovat. Proto byli hospodáři nuceni zajistit si potřebnou čeleď ze Slovenska nebo z Podkarpatské Rusi. Do Dražic takto přišlo z Podkarpatské Rusi pět osob.
     Za druhé světové války museli zemědělci opět odvádět obilí. Ponechat si mohli jen množství vypočtené dle dávek pro jednu osobu, případně dle dávek pro domácí zvířata. Podobně se dodávalo i mléko, vejce, vepřové sádlo z domácích porážek, drůbež, brambory, seno, sláma, hovězí dobytek i prasata. Odstřeďovat mléko nebylo dovoleno, odstředivky byly zapečetěny. Roční dodávky byly předepsány pro celou obec. Místní komise rozdělily dodávky na jednotlivé zemědělce podle výměry hospodářství, případně dle počtu dobytka. Pro každého zemědělce od výměry pět ha byl veden statkový arch, kde byly zapisovány výsledky ročního hospodaření. Záznamy se týkaly rostlinné i živočišné výroby. Zapisoval se celkový výnos zemědělského podniku, průměrný výnos z jednoho ha, plocha osevu, dodávková povinnost, počet stravných dní, počet pracovních dní přechodně zaměstnaných, tržní výkonnost (prodej), množství semletého a sešrotovaného obilí, nakoupené obilí, krmiva, hnojiva, paliva, zvířata, výroba a prodej mléka, vajec, domácí porážky a jiné. Tyto všechny údaje zapisovali všichni zemědělci i pod pět ha výměry do „pomocné knížky k statkovému archu“. Občas některé zemědělce navštívila hospodářská kontrola, která sledovala zápisy v pomocné knížce. Kontrolovala, zdali se shodují tyto zápisy se skutečným stavem. Za hospodářské přestupky byly udělovány vysoké pokuty.
  Žně - kombajn s liazkou   Významným mezníkem v novodobé historii zemědělství v Dražicích je rok 1949, kdy bylo založeno JZD. Pracovalo v něm 26 členů a obhospodařovalo 40 ha zemědělské půdy. Po sloučení s JZD Drhovice, JZD Meziříčí, JZD Makov a JZD Radkov se v roce 1975 stalo jedním z největších hospodářsko-ekonomických zemědělských celků v okrese Tábor. Celková výměra zemědělské půdy dosáhla 3710 ha s 804 členy družstva. Rostlinná výroba byla zaměřena na pěstování obilovin, luskovin, zelí a brambor. Živočišná výroba se zaměřila na chov skotu a prasat. Za své existence družstvo vybudovalo škrobárnu, kde se pomocí strojového zařízení brambory škrabaly a odvážely do Mrazíren Tábor ke zpracování na bramborové hranolky, velkokapacitní kravín v Makově pro 600 dojnic, sklad obilí a sušku BS6 v Meziříčí, teletník na farmě Všechov. V roce 1990 se družstvo přejmenovalo na Jednotné zemědělské družstvo Průkopník se sídlem v Dražicích. JZD Průkopník ukončilo činnost 4.12.1992 a transformovalo se na Zemědělské družstvo Dražice, které obhospodařovalo 2540 ha zemědělské půdy s obdobným zaměřením jako bývalé JZD.
     V roce 2000 byla založena Zemědělská akciová společnost Dražice. V současné době společnost ZAS Dražice, a.s., nyní se sídlem v Radkově, obhospodařuje cca 2061 ha zemědělské půdy. Skladbou rostlinné výroby jsou obiloviny, řepka, krmné plodiny a zelí, které se dále zpracovává v zelárně a krouhárně v Dražicích. Živočišná výroba je zaměřena na výrobu hovězího masa.
     V současné době se v Dražicích obděláváním půdy na plný úvazek věnuje jediná rodina, a to Samcovi, kteří pěstují jahody. Ostatní pozemky místních občanů mají v pronájmu subjekty z jiných obcí, zejména ZAS Dražice se sídlem v Radkově, jejíž vynikající Klokotské zelí vzniká stále v Dražicích.
 
 
Hospodářství Statek - Klicmanovi Starý kombajn JZD - brambory JZD - garáže JZD - stoh slámy