Kampelička

Spořitelní a záložní spolek (Kampelička)

     Spolek byl založen s úmyslem podpořit potřebné vrstvy venkova poskytnutím levného úvěru. Úvěr byl krátkodobý, nejvýše čtyři roky (výpomoc v hospodářství) a dle stanov směl dosáhnout nejvýše 50.000 Kč. Spolek byl nevýdělečný, rozpětí mezi úrokem z vkladů a zápůjček činil nanejvýš 1,5%. Poskytnutý úvěr měl sloužit na levný nákup hospodářských strojů a potřeb (uhlí, umělá hnojiva, zušlechtěné osivo…). Byla 100% jistota vkladů = neomezené ručení. Dobrá kampelička mohla vykonati pro potřebu členstva mnoho dobrého.

     Záložní spolek (kampelička) v Dražicích byl založen na ustavující první valné hromadě 14. ledna 1899. Do funkcí byli zvoleni tito pánové:
Antonín Kobrzek, mlynář v Dražicích čp. 17 – starosta
Josef Mrázek, rolník – náměstek stanov
Jan Chval, rolník v Dražicích čp. 37 – přísedící
Jan Mácha, rolník – přísedící
Jan Švec, rolník v Meziříčí  - přísedící
František Maděra, řídící učitel – pokladník
     V březnu téhož roku se stal členem Ústřední jednoty hospodářských družstev. V roce 1904 spolek postavil mostní váhu a zakoupil několik hospodářských strojů, které za mírný poplatek půjčoval všem členům. Vlastnil dva secí jetelové strojky, dva drhlíky na jetel, jeden elektrický motor, jednu mlátičku (cepovku) a jeden trier. V roce 1926  postavil na tyto stroje kolnu u hasičské schráně na nářadí.
     Úřadovna kampeličky byla umístěna v hostinci J. Samce čp. 1. Ačkoliv pan Samec vycházel kampeličce vždy ochotně vstříc a požadoval za užívání místnosti 400 Kč na světlo a topení, začali funkcionáři pomýšlet na pořízení vlastní budovy. Na valné hromadě konané 8. května 1927 se rozhodlo, že si kampelička opatří vlastní budovu. Nejprve se zahájilo jednání s paní Marií Haplovou o koupi domu čp. 48 (před hostincem u Králíků čp. 1 – dnes již neexistuje). Z koupě sešlo, a proto byl pro stavbu zakoupen pozemek od obce vedle obecní kovárny o rozloze 264 m2 za 2 640 Kč – 10 Kč za m2. Od Ústřední jednoty byl vyžádán plánek a rozpočet na přízemní budovu. K předložení nabídky byli osloveni tři stavitelé z Tábora: Jan Loskot (architekt), firma Šimůnek a Neumann a Jan Turek. Ti zaslali následující cenové nabídky:
Jan Loskot:                            81.635,25 Kč
Jan Turek:                              78.000,00 Kč
Šimůnek a Neumann             74.677,92 Kč
Představenstvo a dozorčí rada kampeličky se rozhodla pro nabídku Jana Turka. Jevila se nejvýhodnější a jmenovaný provedl v obci a okolí již několik staveb, vždy k maximální spokojenosti. 12. září 1927 byl za přítomnosti pokladníka kampeličky Františka Máchy, rolníka z čp. 10, položen základní kámen. Počasí bylo příznivé, stavba rychle postupovala. Když byly hotovy základy a část zdiva, rozhodlo se představenstvo s dozorčí radou, že bude postaveno ještě poschodí. Do zimy byla stavba pod střechou.
     O rok později, 28. září 1928, se konalo slavnostní otevření místní kampeličky. Celkové náklady na kampeličku činily 175.000 Kč. V onom roce dosáhl obrat kampeličky 2.900.000 Kč, vklady dosáhly 1.200.000 Kč. Kampelička čítala 182 členů.
    V dalších letech je v kronice povětšinou zachycena pouze informace o konání valné hromady kampeličky případně personální změny. Kdy kampelička ukončila svoji činnost, není zaznamenáno.
    Dle informací od místního pamětníka pana Miloslava Samce kampelička ukončila činnost někdy v letech 1960-1962. Poté chvíli zela prázdnotou, než se do jejích prostor přestěhovala pošta (sídlila zde až do listopadu 1977, kdy byla slavnostně otevřena její nová budova). Od roku 1945 do roku 1965 v jejích prostorách sídlil Místní národní výbor (poté se přestěhoval do zakoupené budovy čp. 55). Za předsedování pana Miloslava Samce byla budova kampeličky zdarma převedena do vlastnictví obce.
     Na konci 80. let 19. století byla dokončena generální oprava budovy. Dům byl teď známý jako „Dům služeb“. V přízemních prostorách se až do současnosti vystřídalo několik obchodů (s potravinami, textilem, levné oblečení…), kadeřnictví, mandl a naposledy kanceláře účetní firmy. V poschodí se nachází jedna bytová jednotka.
    Dnes je budova celá prázdná. Záměrem obce je objekt prodat.
 
čerpáno z místních kronik