Obec Dražice

Historie

Historie

   Dražice patří polohou k nejzápadnějším končinám Českomoravské vrchoviny. Leží blízko řeky Lužnice, tedy v krajině, která v pravěku poskytovala tehdejšímu člověku přívětivé podmínky. Údolí Lužnice bylo od nepaměti pohodlnou cestou ze západních Čech do Dunajského úvalu. Podél řeky směrem k západu sem přicházel pokrok a obchod prostřednictvím potulných obchodníků ze severní říše římské. Důkazy podávající svědectví o pobytu člověka ve zdejší krajině již v dávné minulosti byly nalezeny např. v Jistebnici (část sekerky) a Vlásenici (klín a sekerky z břidlice). V Hájku u Drhovic dělníci roku 1890 při úpravě cesty rozkopali dvě mohyly, v nichž našli dva bronzové náramky a dvě bronzové jehlice. Tyto nálezy od nich získal dražický učitel Leopold Kamberský a věnoval je Táborskému muzeu.
   Kdy byly Dražice založeny a jaký mají původ nelze přesně zjistit. První zmínka pochází z přelomu 12. a 13. století, a to z listů bechyňských. V roce 1352 se o Dražicích zmiňuje bechyňský děkanát a v téže době je o nich zmínka i v majetku rožmberského panství příběnického. Tehdy ještě nesly název Dražice Větší.
   To, že měly Dražice i jiné pány, naznačuje místní název „Katovny“, který se dosud udržel pro hraniční pozemek s meziříčským katastrem proti kapličce sv. Rosalie. Z názvu lze odvodit právo smrti. Na toto místo je také vidět z hradu, takže mohli majitelé vše pohodlně pozorovat.
   Hrad Dražice stával za nynějším kostelem, na místě, kde dnes stojí čp. 26 a 27. Dosud jsou zde zbytky starých zákopů a hradní věže. V čp. 26 je hluboký, ve skále vytesaný sklep, pravděpodobně někdejší hradní sklep. Roku 1420 obléhal Oldřich z Rožmberka, pán na Příběnicích, hradiště hory Tábor. Byl však zahnán, jeho statky vypleněny a mezi nimi i kostel a hrad v Dražicích. Podle úmluvy z roku 1432 mezi Oldřichem a Táborskými nesměl vypálené tvrze a zbořené hrady znovu osazovat a opravovat. Také dražický hrad zůstal zbořen.
   O pět let později byly Příběnice společně s Dražicemi navráceny do majetku pánů z Rožmberka. V roce 1469 dal král Jiří z Poděbrad v zástavu Táboru statky a dědictví po Petrovi z Růže a jeho dceři Kateřině, díl Dražic a podací právo církevní z nich. Táboru Dražice zůstaly až do zrušení poddanství.
   Dne 2.čevna 1541 došlo k velkému požáru Pražského hradu a Malé Strany, při němž byly zcela zničeny české zemské desky (předchůdce pozemkových knih – rejstřík a doklad o vlastnictví půdy a jiných nemovitostí). Ihned se začalo se složitou rekonstrukcí údajů obsažených ve shořelých deskách. Do nových desek si Tábor nechal zapsat mimo jiné: “dědictví Dražice, tvrz pustou, dvůr poplužní s poplužím, ves celou“.  Tehdy bylo v Dražicích 18 osedlých (hospodářů), 15 lánů rolí (1 lán selský = 18,624 ha X 1 lán královský = 27,945 ha), kteří odváděli pololetně 10 kop úroků (1 kopa = 60 grošů českých) a 23 podsedků (drobných majitelů polností), jenž platili pololetně 1 kopu 9 grošů. Dále zde byl panský dvůr mající 2 ½ lánu rolí a farářský dvůr.
   Město Tábor patřilo na počátku 17. století k největším a nejmocnějším městům. Stejně tak jako jiná města a čeští stavové i Tábor ignoroval prosbu krále Ferdinanda I. o pomoc při potlačení povstání v protestantských městech v sousedním Německu. Nechat vlivného a papežem štědře podporovaného císaře na holičkách se odbojným stavům nevyplatilo. Po návratu do Čech Ferdinand I. krutě pokutoval a pokořil zvláště města královská. Zabavil jim veškeré svobody, privilegia a statky. I město Tábor pozbylo všech svých práv a statků. Po 14ti letech pokory a prošení město obdrželo nepatrnou část statků zpět, mezi nimi i ves Dražice a Drhovice i s lesy. Navrácena byla pouze šestina původního panství Táborského.
   V roce 1618 se Tábor účastnil povstání českých stavů. Pro vydržování vlastních i stavovských vojsk se zadlužil, musel prodat mnohé věci i domy. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 přišel Tábor o veškeré statky a movitosti včetně navráceného majetku Ferdinandem I. Dluhy však byly městu Táboru ponechány. Dražice patřily také mezi zkonfiskované statky. V únoru roku 1629 císař Ferdinand II. Táboru Dražice navrátil, ale značně zpustošené. Měly jen 7 osedlých a spálenou krčmu.
   V 17. a 18. století muselo město Tábor přispívat na války s Turky. Dražice platily roku 1717 za I.Q 67 zlatých 10 krejcarů, v 2. a 3.Q 74 zl. 1 kr., na vojenské koně 31 zl. 38 kr. a na nováčky 85 zl. 26 kr., dohromady 258 zl. 15 kr. Na tehdejší dobu to byla mimořádně vysoká daň, a proto sedláci ze statků odcházeli a ty pustly. Proto se v Dražicích rodiny často měnily a podle nich i jména statků.
Nejstaršími rody v Dražicích s usedlostmi jsou:
Šerých čp. 9               od roku 1552
Chválů čp. 37             od roku 1629
Novotných čp. 39       od roku 1712.
   V roce 1717 měla obec Dražice kovárnu a 6 korců (1 korec=0,285 ha) 1 věrtel (1/4 korce) orné půdy, 10 korců pastvin, 1 ½ vozu sena a ½ vozu otavy z luk. Opuštěné grunty, ze kterých poddaní za válek odešli či zemřeli, připadly ze ¾ vrchnosti a ¼ kostelu, ke kterému duchovními službami patřily, tedy kostelu Táborskému.
   Dvorním výnosem ze dne 24. září 1785 byly Dražice povýšeny na lokálii. O rok později získalo patronátní právo na tuto lokálii město Tábor. Novou farní osadu Dražice tvořily Dražice, Drhovice, Meziříčí, Makov, Knížata, Balkova Lhota a Paseka. Prvním lokalistou byl P. Antonín Hrbek, který se přestěhoval do Dražic. Protože neměl kde bydlet (nebyla fara), ubytoval se v chalupě čp. 54 u Kuldanů. Následujícího roku se začala stavět nová fara, která byla téhož roku dokončena a předána k obývání.
   V roce 1787 byla na návsi na hrázi rybníka postavena zděná kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. 
   První zmínka o škole je z roku 1786 v souvislosti s udělením patronátního práva městu Táboru na Dražickou lokálii, a tedy i na školu. Škola se onehdy nacházela v kostelní chalupě čp. 24. Dítek školou povinných bylo asi 100 a docházela sem z Dražic, Drhovic, Meziříčí, Třemešné, Makova, Balkovy Lhoty a Paseky.
V roce 1808 se začala stavět nynější škola, ovšem jen přízemní. Dokončena byla v roce 1825 a obsahovala byt učitele, kabinet a třídu. V roce 1829 se požádalo o zřízení druhé třídy a zároveň stavbu druhého podlaží. Školu tehdy navštěvovalo 203 žáků. Se stavbou se započalo až roku 1844 a dokončena byla o rok později.
   Oheň je dávný dobrý sluha člověka, ale zároveň i jeho největší škůdce. Někdy mezi roky 1830 – 1884 zakoupila obec Dražice od obce Táborské za 70 zlatých starou dřevěnou stříkačku, kde je zaznamenán rok 1830 a písmena A.R. V roce 1884 vypukl v domě pana Františka Malíka požár. Stříkačka byla k ohni dopravena, ale hasící práce neměly žádný řád. V obci se nacházelo dostatek lidí vhodných k výcviku k hašení, a tak učitel Leopold Kamberský založil v roce 1885 hasičský sbor, jehož se stal prvním velitelem. Novou, moderní stříkačku věnovala pojišťovací banka „Slavie“, když se u ní na požár pojistilo 80 čísel popisných. Hasiči si představovali větší stříkačku, než chtěla banka darovat, a proto si připlatili 100 zlatých.
   V listopadu roku 1890 byl v Dražicích zřízen a otevřen poštovní úřad. Prvním poštmistrem byl pan Josef Kaprál. Jeden posel docházel 2krát denně na stanici Dražice – Vejrec a zároveň roznášel poštu v obci, druhý obcházel obvod Všechov, Zahrádka, Vejrec, Balkova Lhota, Radkov, Paseka, Drhovice a Meziříčí.
   V lednu roku 1899 založily Dražice a Meziříčí Spořitelní a záložní spolek. Spolek vznikl za účelem podpory venkova poskytnutím levného úvěru. Úvěr byl krátkodobý, nejvýše 4 roky a dle stanov směl dosáhnout maximálně 50.000 Kč. Spolek byl nevýdělečný, rozpětí mezi úrokem z vkladů a zápůjček činil nanejvýš 1,5%. Z úvěru bylo možné zakoupit hospodářské stroje a potřeby (umělá hnojiva, zušlechtěné osivo…). Starostou byl zvolen mlynář Antonín Kobrzek, pokladníkem řídící učitel František Maděra. V roce 1904 spolek postavil mostní váhu a zakoupil hospodářské stroje, které za mírný poplatek půjčoval všem členům (dva secí jetelové strojky, dva drhlíky na jetel, elektrický motor, mlátičku – cepovku a trier).
   1. března 1905 byl v Dražicích založen Čtenářsko-ochotnický spolek. Spolek byl velmi akční, nastudoval a sehrál mnoho her. O rok později převzal spolek od hasičů knihovnu, která v té době čítala 74 svazků. Za osm let činnosti spolku se knihovna značně rozrostla.
   28. června 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho choť vévodkyni Žofii z Hohenbergu a Rakousko-Uhersko vypovědělo Srbsku válku. Na základě mobilizační vyhlášky rukovalo z Dražic 55 mužů. Řada z nich byla zajata v Rusku nebo Srbsku, někteří byli zraněni a někteří se nevrátili. Válka měla i hospodářské dopady. Muži byli většinou na vojně, pole obdělávali starci, ženy a děti. Politická správa rekvírovala dobytek, obilí, seno, slámu a brambory. Cenu určovali komisionáři. V říjnu 1917 byly sejmuty a odvezeny na válečné potřeby zvony z kostelní věže zvané sv. Marie a sv. Jan Křtitel. V září 1918 se začalo vyjednávat o míru. 28. října 1918 přišla do Prahy úřední zpráva, že Rakousko-Uhersko uznává oprávněné nároky Čechoslováků a Jihoslovanů na samostatný stát a že přijímá veškeré podmínky k příměří a míru.
   V listopadu roku 1920 byla v Dražicích otevřena Lidová škola hospodářská. Zapsalo se 46 dětí. Učilo se ve čtvrtek a v neděli od 8 do 12 hodin. V příštím školním roce byly otevřeny již dva ročníky.
   V roce 1922 pořádal sbor dobrovolných hasičů v Dražicích sbírku na stavbu pomníku padlým a zemřelým vojínům z Dražic ve světové válce. Výrobu zadali akademickému sochaři K. Gabrielovi z Chýnova. Ku příležitosti položení základního kamene se konala velkolepá slavnost, stejně tak jako při slavnostním odhalení 23. července 1922. Do základů byly vloženy zapečetěné lahve se spisy týkající se obce, obecního zastupitelstva, zdejších spolků, zejména sboru dobrovolných hasičů, seznam 28 vojínů padlých, zemřelých či nezvěstných, jejichž jména jsou zaznamenána na pomníku, tři kovové mince v hodnotě 1 Kč, 50 h, 20 h a jedno číslo časopisu „Náš kraj“.
   V květnu 1923 byla obec připojena k elektrickému vedení a byl spuštěn elektrický proud. Od tohoto dne mohli lidé využít proud ke svícení, mlácení, řezání…  Tuto možnost v obci využilo 16 odběratelů energie.
   V září roku 1924 byly slavnostně vysvěceny a zavěšeny nové tři kostelní zvony. Obci je věnovala Marie Hájková a její syn František, katolický kněz v Americe. Dva pojmenovali po dárcích a jeden po patronu kostela.
   Od června 1925 byl uzavřen pro nedostatek místa a jiné závady hřbitov u kostela. O rok později byl společným nákladem obcí Dražice, Meziříčí a Drhovice zřízen „Nový hřbitov“ poblíž státní silnice zhruba ve středu jmenovaných obcí.
   Od srpna 1925 začal jezdit mezi Opařany a Táborem třikrát denně oběma směry autobus. Majitelem byl pan Josef Legát, hostinský v Opařanech. O rok později začal obcí projíždět druhý autobus (majitel Antonín Vaněk ze Stádlce). Autobus, který pojmul asi 20 lidí, byl hojně využíván. Jízdné z Dražic do Tábora činilo 4 Kč. Téhož roku pořídil Antonín Legát druhý autobus. Ten byl pohodlnější, ještě větší, pojmul asi 30 lidí a v zimě se v něm topilo.
   V roce 1928 se v obci objevil první osobní automobil. Koupil si jej obchodník V. Svačina z čp. 132. První nákladní automobil si koupil v roce 1929 obchodník František Vacek.
   V lednu roku 1930 byla dokončena dostavba a rekonstrukce elektrické sítě a veřejného osvětlení. Veřejné světlení se skládalo ze 13 světel, která byla rozmístěna po obci.
   V noci na 11. března 1938 v Rakousku proběhl státní převrat, Rakousko splynulo s Německou říší. Lidé se začali obávat války. Mezinárodní poměry mezi naším státem a Německem se den ze dne horšily. 23. září 1938 nařídil prezident republiky mobilizaci.  Následující den odcházeli za doprovodu rodin otcové a synové na nádraží. Z obce Dražice jich narukovalo 19. 29. září se sešly v Mnichově čtyři velmoci, Německo, Itálie, Francie a Anglie, kde se dohodly o úpravě sudetoněmecké otázky, a to, že tzv. Sudetské území, jenž je v Československu, bude připojeno k Německu. Také Slovensko a Podkarpatská Rus usilovaly o samostatnosti. 4. října zabralo Německé vojsko města Jáchymov a Karlovy Vary. Druhý den odstoupil prezident dr. Beneš. Dne 30. listopadu byl za prezidenta republiky zvolen dr. Emil Hácha. 14. března 1939 zaznělo z rozhlasu, že se Slovensko prohlásilo samostatným a že prezident Hácha odjel do Berlína k říšskému kancléři Hitlerovi. Druhý den ráno se rozšířila zpráva, že německé vojsko překročilo hranice Čech a Moravy. Byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, který náleží do velkoněmecké říše a vstupuje pod její ochranu.
   1. září 1939 začala válka Německa s Polskem. 3. září vstoupila do války proti Německu Anglie a Francie. Na potraviny, uhlí, šatstvo byly zavedeny lístky. Ceny životních potřeb stoupaly, a pokud byly některé druhy zboží volné, rychle z obchodů mizely. Továrny přestaly vyrábět mírové zboží a začaly se přeměňovat na válečné podniky. V roce 1940 byla dle nařízení obecní kronika odevzdána na okresní úřad do Tábora, takže od roku 1940 do roku 1945 se do kroniky nezapisovalo. Zápisy z této doby byly učiněny dodatečně po navrácení obecních kronik obcím po květnové revoluci roku 1945. V roce 1941 se válka rozšířila do dalších zemí – Jugoslávie, Balkán, Rusko. Do válečně důležitých podniků přiděloval úřad práce v Táboře také dražické obyvatele. V letech 1940 – 1942 bylo z Dražic dodáno jako povinná dodávka 139 ks hovězího dobytka. Povinně se dodávalo obilí, luštěniny, brambory, olejná semena, seno, sláma. Denně se do sběrny v kampeličce dodávalo mléko, jedenkrát týdně se v době snůšky odváděla vajíčka, na podzim byla povinná dodávka hus.
   V létě roku 1942 koupil pan Jan Drda čp. 46 první traktor v obci. Je značky „Lanz-Buldog“ a velmi se osvědčil při všech zemědělských pracech, kde ho lze použít.
   Na začátku roku 1943 se v Dražicích založil Sportovní klub. Na obecním rybníku na návsi zřídil hřiště pro lední hokej. Pro hřiště si Sportovní klub pronajal pozemek ležící východně od obce u státní silnice. Členové klubu si za pomoci obce pozemek upravili a oplotili.
   V červnu roku 1944 se spojenci vylodili v Normandii. Rudá armáda postupovala k západu. Německo bylo nuceno bojovati na dvou frontách. Válka se chýlila ku konci. Dne 9. května 1945 Německo kapitulovalo.
   V těchto dnech panoval v Dražicích na státní silnici od Tábora k Písku velký nebývalý ruch. Německé vojsko projíždělo obcí na motorových a jiných vozidlech se zbraněmi i beze zbraní směrem k západu. Podél silnice zůstalo mnoho motorových vraků a jiného vojenského materiálu. Po květnové revoluci přešla správa obcí na místní národní výbory.
   V červnu roku 1947 se začal v Dražicích budovat rozhlas. Tvořilo jej sedm reproduktorů. Služba to byla úplatná, poplatek za vyhlášení byl stanoven na 5 Kč, za zahrání písně 10 Kč, pro cizí osoby 20 Kč.  Hasičský sbor a škola vyhlašovaly bezplatně.
   V listopadu roku 1948 byl slavnostně zahájen provoz kina „Osvěta“, kdy obec získala filmový zvukový promítací přístroj. Kino bylo zřízeno na sále hostince „U Prchlíků“ čp. 31.
   Na konci roku 1948 jsou v Dražicích tři obchody se smíšeným zbožím, řezník, pekař, holič, dva obuvníci, krejčí, kovář, kolař, sedlař. V obci jsou tři soukromé telefonní stanice. Národní školu trojtřídní navštěvuje 83 žáků, mateřskou školu 18 dětí. Denně dojíždí do zaměstnání mimo obec 90 osob, do Dražic jezdí za zaměstnáním 2 osoby denně a 1 týdně. V obci se nachází místní národní výbor (MNV) v čp. 134, sbor národní bezpečnosti (SNB) v čp. 134, poštovní úřad v čp. 87 a farní úřad v čp. 30.
   V roce 1976 byl zavezen rybník na návsi „Návesák“, protože jeho znečištěná a zapáchající voda nepříznivě ovlivňovala estetické i hygienické prostředí obce. Na vzniklém prostranství byl zřízen park.
   V listopadu roku 1977 byla slavnostně otevřena nová budova pošty, která stojí poblíž dominanty obce, kulturního domu. Ten byl slavnostně otevřen o rok později 15. prosince 1978.
   V roce 1978 vznikla za dražickým kostelem první zahrádkářská kolonie v Dražicích – osada „U kostela“. O dva roky později vznikly mezi Dražicemi a Meziříčím kolonie „Padělky I“ a „Padělky II“. O další dva roky později se za prostorami vojenského cvičiště vytvořily další osady zahrádkářů „Skalka I“ a „Skalka II“.
   V únoru roku 1985 byla slavnostně otevřena nová mateřská škola, kterou provozovalo JZD Dražice.
   V důsledku politických změn v roce 1989 došlo k zásadním změnám ve složení národních výborů. Připravované právní úpravy postavení obcí jako samostatných subjektů hospodaření podnítily snahy občanů v místních částech obcí o osamostatnění a vytvoření svých samostatných obcí. Tak se rozhodly i jednotlivé části sloučené obce Dražice - Drhovice, Meziříčí, Radkov, Paseka, Balkova Lhota, Černý Les, Radimovice u Tábora, Nasavrky, Svrabov a Hejlov. Na základě výsledků lidového referenda vyslovili občané jednotlivých obcí souhlas s vytvořením samostatných obcí s platností od provedení komunálních voleb v listopadu roku 1990.
 

čerpáno z obecních kronik

 

Historie Historie Historie Historie Historie Historie Historie Historie Historie Historie Historie Historie

 

 

 

Dnes je: 23.07.2017

Svátek slaví: Libor

kalendář událostí

anketa

aktuality

Aktuality

Zkrácená doba nočního klidu 28.-29.7.2017
více
Zápis ze zasedání ZO Dražice 29.6.2017
více
Prázdninové historické vlaky s přepravou kol
na trati Tábor - Písek v sobotu a neděli od 1.7. do 27.8.2017. Více informací v příloze.
více
Táborské kulturní léto 2017
více
Nabídka zaměstnání
Společnost Sakutus CZ a.s. přijme do pracovního poměru zaměstnance do kovovýroby (příprava výroby infrapanelů) a na kompletaci infrapanelů. Informace : Ing.Kotšmíd tel. 733 517 075, kotsmid@sakutus.cz.
více
Nabídka zaměstnání
Sakutus spol. s r.o. přijme pracovníka do výroby. Možnost nástupu ihned. Tel.: 381 239 027.
více